Protagonist of Toussaint's novel Bathroom closes himself in the bathroom, because world is too much. Toussiant's text is about time, exhibition Thanks for Letting Me tackles intimacy, possible only in the peculiar atmosphere between tiled ceramic walls. Antonie Nová presents bathroom as a space, where otherwise impossible closeness can be achieved, as well as place for self-reflection. Among pictures of lovers and friends, scenes of immediacy, images of twisted, scratched and cut bodies surface. Flickering light of white tube reveals more than we permit ourselves to see.
Antonie Nová (*1996) is a visual artist and her work revolves around personal topics. Her photgraphs, paintings and drawings talk about anxieties and traumas, broken relationships as well as fragile hope. Standing between different mediums, Antonie connects various traditions of visual art as well as classic painting and graphic techniques. She's currently studying Painting in Josef Danek's atelier at Faculty of Art of Silesian University.
Curated by Ondřej Trhon
Antonie Nová (*1996) is a visual artist and her work revolves around personal topics. Her photgraphs, paintings and drawings talk about anxieties and traumas, broken relationships as well as fragile hope. Standing between different mediums, Antonie connects various traditions of visual art as well as classic painting and graphic techniques. She's currently studying Painting in Josef Danek's atelier at Faculty of Art of Silesian University.
Curated by Ondřej Trhon
Graphic design: Janinka Kell
Space consultation: Marko Čambor
V románu francouzského spisovatele Touissanta Koupelna se hlavní hrdina odebírá do vany, protože okolní svět je příliš. Jeho text je o čase, soubor Thanks for Letting Me o blízkosti, které ve zvláštní atmosféře vykachličkovaného prostoru vzniká. Antonie Nová představuje koupelnu jako prostor pro za jejími hranicemi těžce dosažitelnou intimitu, i jako místo sebereflexe. Mezi fotografiemi milenců a přátel najdeme snímky pokroucených, poškrábaných, pořezaných těl i okamžiky bezprostřednosti a oddanosti. Blikající světlo bílé zářivky odhaluje víc, než si sami připouštíme.
Antonie Nová (*1996) ve svém vizuálním umění pracuje s bytostně osobními tématy. Její fotografie, malby i kresby mluví o úzkostech a traumatech, nalomených vztazích i křehké naději. Intermediální přesahy se v Antoniiných dílech potkávají s klasickou mlabou a grafikou. Aktuálně studuje Kresbu v ateliéru Josefa Danka na Fakultě umění Ostravské univerzity.
Kurátor: Ondřej Trhoň
Antonie Nová (*1996) ve svém vizuálním umění pracuje s bytostně osobními tématy. Její fotografie, malby i kresby mluví o úzkostech a traumatech, nalomených vztazích i křehké naději. Intermediální přesahy se v Antoniiných dílech potkávají s klasickou mlabou a grafikou. Aktuálně studuje Kresbu v ateliéru Josefa Danka na Fakultě umění Ostravské univerzity.
Kurátor: Ondřej Trhoň
Grafický design: Janinka Kell
Výstavnictví: Marko Čambor
